Udělejte dlouhý nos na exekutora (?!)

Tak by se asi dal přeložit vzkaz soudu v Českých Budějovicích, který se ve svém „právním názoru“ opírá o judikát Nejvyššího soudu  (31 Cdo 4545/2008).  Opravdu Nejvyšší soud (NS) došel k tak překvapivému závěru? Samozřejmě, že nikoliv. Nejvyšší soud ve svém rozsudku nezrušil ani nezpochybnil Generální inhibitorium k ochraně pohledávky oprávněného a přihlášených věřitelů. Nic takového, co dnes tlumočí soud v Českých Budějovicích tedy  Nejvyšší soud nerozhodl. To si jen jeho judikát někdo velmi účelové a cíleně vykládá.

Nejvyšší soud se ve výše uvedeném případě skutečně zaobíral problematikou exekutorského výkonu a následné stížnosti dlužníka proti úkonům při převedení majetku dlužníka na věřitele. NS konstatoval v rozsudku, že pozdější úpadce a kupující uzavřeli v kanceláři soudního exekutora (exekuční příkaz byl vydán a byl v právní moci) pod jeho dohledem a při jeho součinnosti kupní smlouvu, přičemž bylo i dohodnuto započtení kupní ceny na stejnou část exekučně vymáhané pohledávky. Smlouva byla uzavřena podle platného zákona, exekutor byl procesu úhrady dluhu přítomen a vyslovil s ním za podmínek vyplývajících ze zákona souhlas a věřitel byl, co do reálných možností, uspokojen.

V případě u soudu v Českých Budějovicích je však skutečnost zcela jiná. I zde pozdější úpadce kupní smlouvou prodal svůj majetek jednomu z věřitelů, také v čase vydaného pravomocného exekutorského příkazu, avšak bez vědomí exekutora.  Nejenže provedl přednostní uspokojení jednoho z věřitelů, ale především tak učinil v rozporu s platným a účinným zákonem. Bylo porušeno Generální inhibitorium, které v případě vydaného exekutorského příkazu zakazuje dlužníkovi jakékoliv pohyby s majetkem bez vědomí exekutora. Zákon v tomto případě nezná žádné „ ale, aby, možná, asi nebo za zvláštních podmínek“ a zakazující ustanovení v zákoně je zcela jasné a bezpodmínečné.

Je zjevné, že případ řešený Nejvyšším soudem byl jiný a případná doslova právně násilná snaha o aplikaci soudem v Českých Budějovicích výše uvedeného judikátu Nejvyššího soudu je tedy velmi na pováženou.  Soud totiž nepřímo vzkazuje dlužníkům: „Udělejte na exekutora dlouhý nos, u nás Vám to projde.“

Jenomže taková případná aplikace rozsudku NS na případ, kdy exekutor byl smluvními stranami kupní smlouvy obejit, by zcela rozvrátila platné právo. Obsahem výše uvedeného judikátu NS je totiž zjevná součinnost exekutora při řešení dluhu formou realizace kupní smlouvy.

Vypořádání ve věci samé je tedy zásadně odlišné od případu, který řeší soud v Českých Budějovicích.

Asociace právní pomoci občanů (APPO) proto položila Exekutorské komoře ČR otázku, zda je s takovým výkladem kogentního ustanovení zákona, jak jej hodlá aplikovat soud v Českých Budějovicích, srozuměna a zda v budoucnu se exekutorský příkaz stane zjevně zbytečným papírem, ke kterému nemusí nikdo přihlížet. A protože obdobnou otázku položil i insolvenční správce daného budějovického případu, Komora exekutorů ČR poskytla své vyjádření.

Jak bylo asi možné odhadnout předem, s takovým (lze říci až nesmyslným právním stanoviskem) soudu v Českých Budějovicích Komora exekutorů ČR rozhodně nesouhlasí. Česká republika by se takovým rozhodnutím soudu vrátila o desítku let zpět, kdy věřitelé byli prakticky bezmocní při vymáhání svých pohledávek. To nahrávalo především spekulantům, podvodníkům a šejdířům toho nejhoršího typu. Jakkoliv se exekuce mohou zdát být tvrdé, mnohdy si obtížnou situaci dlužníci opravdu sami zavinili.

Tento fakt nezmenšuje skutečnost, že někteří exekutoři skutečně v minulosti překračovali svá práva a v některých případech se aplikace exekuce stala doslova asociální, jak tomu bylo v případě stařenky z Brna, která pochovala svou dceru i vnuka a lichváři jí napařili úroky, které ji přivedly do zjevné bídy. Tady se soud musel podle zákona postavit na stranu věřitelů, žel i u člověka, kterému už nebylo vůbec co vzít.

V případě soudu v Českých Budějovicích je záměr postavit se na stranu mazaných podnikatelů, kteří se rozhodli doběhnout ostatní slušné věřitele a stát. Zatím plánovaný pozoruhodný dvojitý metr českého soudnictví by mohl nastavit podmínky pro věřitele v budoucnu téměř zničující. Někdy to ze strany některých soudců opravdu vypadá už jako politický záměr.