Zase jedno „úžasné“ odhalení

Pozoruhodně ocejchoval autor Martin Pánek ve svém článku „EVROPA: EK je zase plná komunistů“ (7.11.2014 NP) velkou část minulých a současných členů Evropské komise a členů jejích výborů. Z článku vybereme současná jména, která de facto za kryptokomunisty pokládá.

1. Federica Mogherini, Itálie — nahrazuje baronku Ashtonovou na pozici Vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
2. Kristina Georgieva , Bulharsko,
3. Andrus Ansip ,Estonsko
4. Maroš Šefčovič ,Slovensko
5. Neven Mimica , Chorvatsko
6. Pierre Moscovici, Francie

Autor ale poněkud pozapomněl čtenářům připomenout několik faktů.

Poprvé, že evropské komisaře navrhují vlády. Nikdo je v domácích zemích nevolí. Platí to i pro českou komisařku Jourovou, kterou prosadil bývalý super prominentní komunista, který sám doznává, že spolupracoval (nuceně) ze Státní bezpečností, a který je dnes ministrem financí ČR na základě vůle voličů.

Podruhé, že všichni komisaři musejí být schváleni Evropským parlamentem, který může komukoliv vystavit tzv. stopku. Zdá se však, že minulá komunistická minulost nevadila ani předchozímu Evropskému parlamentu a nevadí ani současnému.

Autor by měl čtenářům nejspíš vysvětlit, proč vlády nominují své komunistické představitele a proč je Evropský parlament celkem bez potíží schvaluje. Co je příčinou takového postupu a konečného výsledku.

Nabízí se mnoho vysvětlení a žádné zřejmě nebude úplně správné a vyčerpávající. Přesto zkusme:

a) Vlády reagují svou nominací na vnitropolitickou situaci a řeší tak dělbu politické moci ve vlastní zemi

b) Vlády mnohdy nemají jiného kvalifikovaného kandidáta

c) Levicová orientace z totalitních režimů se může jevit jako vynucená, neboť kandidát je v podstatě sociální demokrat, ale nemohl svůj zájem o politiku jinak realizovat

d) Evropskému parlamentu (EP) je lhostejné, kdo funkce zastává, neboť ne-volba komisařů v jejich vlastních zemích jen potvrzuje demokratický deficit Evropské unie. Tento deficit ale EP nenahradí žádných schvalovacím procesem

e) Evropská komise je čím dál formálnější orgán, neboť závazná rozhodnutí padají v Berlíně, Paříži a dílem v Londýně. Evropská komise pak jen supluje přes své úředníky tuto vůli. Je tedy lhostejné, kdo pozice komisařů či předsedů výborů zastává.

Proto podstatou věci není, kdo a čím byl v minulosti (pokud se samozřejmě nejedná o osobu trestanou např. za násilný trestný čin nebo trest si zasloužíc za porušování lidských práv atd.), ale podstatou je, jak dnes funguje Evropská unie. Zda je to stav vyhovující a zda jsou orgány této sui generis organizace vůbec schopny naplňovat očekávání svých členských států. O této schopnosti proto vznikají pochybnosti. Ale o tom, o této schopnosti je nutné vést diskuzi. Politický původ nevolených funkcionářů je zcela sekundární problém. 

Anotovaný soupis kryptokomunistů, vypracovaný Pánkem, postrádá hlubší analýzu stavu věci a v podstatě nic neřeší. Podíváme-li se na český vývoj naší dnešní fasádní demokracie, pak nejlépe autorův skutečný zájem postihl jeden z diskutujících, a to Jan Šimek, který k článku mj. napsal: „...autor je obyčejný trouba, bolševického typu, který tvoří vnějšího nepřítele, aby odpoutal pozornost od domácího bordelu.“ Toto přesné hodnocení Jana Šimka už další komentář nepotřebuje.