3664 hlasů stačí. A jste senátorkou

"Rozhodlo to, že jsem v těsném kontaktu s obyvateli 'desítky'," oznámila vítězka klání na Praze 10, paní Cabrnochová, nová senátorka. V horní komoře by se údajně chtěla věnovat dopravě nebo evropským záležitostem a dbát na to, aby z ní vycházely kvalitní zákony.

Konečně nějaký posun. Kvalitní zákony je problém, který pálí skoro každého občana, každého úředníka, každého podnikatele a nakonec, jak se ukazuje i nemalou část justice.

Kvalitní zákon totiž vyžaduje výbornou přípravu, odbornou erudici autorů, nutnost včas odstranit chyby a zapracovat případné úpravy a přiznejme v českých podmínkách i jiný způsob psaní samotného textu. Pokud paragraf první cosi stanoví a jeví se text jako kogentní (nezměnitelný), pak je velkou chybou, že při studiu např. paragrafu číslo pět občan zjistí, že tento připouští výklad dispozitivní, tedy opak. Tento nešvar je v českých zákonech rozšířený, mate čtenáře a mate často i právníky. Samotnou kapitolou je pak judikatura, která význam některých ustanovení zákona změní tak, že laik je zcela bez šancí vůbec tušit, co od takové právní normy vůbec může očekávat. A k čemu je zákon, kterému občan nerozumí? 

Hodně senátorů říká, že jim jde o kvalitní právní normy. Ve volebním období je to evergreen asi jako byl za socialismu světový mír. V realitě je to jinak. Senát stále opouštějí normy chybné a špatné a návrhy samotného Senátu pak Poslanecká sněmovna příliš neakceptuje.

Zákonodárci se většinově spoléhají pouze na vládu, co ta předloží, a tak nakonec ta ohlašovaná demokratická dělba moci je jen přelud, který se nekoná. Výkonná moc, totiž vláda, je rozhodujícím navrhovatelem zákonů a členové stran v parlamentu jsou jen (ne)užiteční schvalovači záměrů vlády. To ale o žádné dělbě moci není a o kontrole vlády parlamentem už vůbec ne. Navíc to logicky vyvolává u občanů pocit, že Senát je naprosto zbytečný. Nepřekvapí, že z 83.763 oprávněných voličů v obvodu Praha 10 jich přišlo ve druhém kole do volebních místností pouhých 7332.

Aby se situace změnila, o to se senátoři musí snažit především sami. Ale takovou snahu vůbec u nikoho nezaznamenáváme, nebo ji média ignorují. Pokud práce senátorů spočívá v zahraničních cestách např. kamsi na Marshallovy ostrovy, pak je jasné, že jde o cestovní kancelář za peníze občanů. Pokud práce senátorů je odevzdaně sedět a odevzdaně stranicky hlasovat, pak je to opět zbytečné. A protože právě toto se zhusta děje a právě o tom média informují, není divu, že voliči při volbách do Senátu k urnám nechodí.

Ve většině slušných demokracií by výsledek při účasti voličů pod 30% neměl být platný. Pokud by ale Česká republika přistoupila k takovému omezujícímu kritériu z hlediska validity senátorského mandátu, pak by horní komora zvaná Senát byla si prázdná. Z čehož plyne, že není třeba ji zrušit, stačí požadovat, aby mandát senátora nebyl výsměchem demokracii. Aby byl podložen alespoň 30% účastí voličů, byť se o většinu samozřejmě nejedná. Jenomže to by samotní senátoři s tímto museli vyslovit souhlas. A který kapřík si vypustí vlastní rybník?