Kdo učinil soudce nezodpovědnými?

Pouze prezident není z výkonu své funkce odpovědný, jak stanovuje příslušný článek Ústavy. Nikde, v žádném zákoně není stanoveno, že by neodpovědností oplývali soudci, státní zástupci, policisté a další státem placené osoby. To, že tak někteří chovají, a k jejich výkonu je tak blahosklonně přistupováno, je důsledkem politického přístupu. A to jak minulého, tak ale i současného. Každého lze volat k odpovědnosti, ale pokud ten, komu je tato pravomoc svěřena tak nekoná, výsledek vidíme všichni.

Mládek chce o problému jednat s ministryní spravedlnosti Helenou Válkovovu. Podle něj by bylo dobré, aby se například v zákoně zakotvila zodpovědnost soudců a správců za jejich rozhodnutí. „Jakmile nemají hmotnou nebo trestní odpovědnost, mohou si dělat cokoliv,“ řekl Hanák. (Zdroj: http://1url.cz/nsJy)

Výrokům výše uvedených pánů Mládka a Hanáka se lze jen podivit. Oba prokazují, že o možnostech postihu jimi jmenovaných osob nemají, s prominutím, vůbec žádnou představu. Bylo by asi dobré klást otázky na současné možnosti řešení těm, kteří by měli umět na ně odpovídat. Ministryni spravedlnosti především, případně ministru vnitra, byť policejní vyšetřování je samozřejmě nezávislé. (Nebo by být alespoň mělo).

Mládek s Hanákem se vyjadřují ke kauze očividně ukradené továrny podnikatele Pavla Juříčka, který v insolvenčním řízení přišel o společnost Mora – Top. Lidové noviny již několik dní píší seriál o kontroverzích v konkurzním řízení na téma Via Chem Group a podivných věřitelích a ještě podivnějším rozhodování soudu v Českých Budějovicích. V jiné insolvenční kauze si dokonce tento soud v Českých Budějovicích přivlastnil vyhrazená práva Nejvyššího soudu (ačkoliv nic takového zákon nedovoluje) a zakázal vykonat pravomocné rozhodnutí vyššího soudu, byť dle zákona tak smí rozhodnout pouze Nejvyšší soud po podaném dovolání. Z české soudní struktury se tak stává naprostá fraška. Stížnost na tento postup má vedení soudu v Českých Budějovicích (pod kuratelou dohledu ministerstva spravedlnosti) prošetřit. Takový případ by ale v demokratickém státě vůbec nenastal. Žádný soud by si nic takového nedovolil.

Budou-li však veškerá prošetřování, dohledy a další kontrolní činnosti tak zoufale prázdná, jak je tomu až příliš často dosud, žádná další ustanovení v zákonech nic nezmohou. Správně Unie obhájců poukazuje na to, že stav se stal doslova neúnosný a jimi zveřejněné příklady vyšetřovací zvůle byly odstrašující. Můžeme ale opačně dokládat naprostý nezájem vyšetřovat a řešit. Kauza Opencard budiž vzorem.

Obě strany této mince katastrofálně fungujícího státu mají společného jmenovatele. Politiky, kteří nemají zájem řešit. Zákonem definované pravomoci jsou totiž v jejich ministerských rukou. Doplňování všelijakých nadbytečných paragrafů je jen alibismus, který sám nic nezmění. Mrtvých liter (Pozn. Trvale nedodržovaná či obcházená ustanovení v zákoně) máme přehršel. Sliby dalších paragrafů nepotřebujeme. Potřebujeme výkon státu, který je zatím v oblasti konkurzů resp. insolvencí (a nejen tam) více než mizerný. V některých případech prokazatelně i protiústavní.