Česka politická nekultura vrcholí

Sociální demokraté jsou připraveni podat na Zemana žalobu. A to žalobu k Ústavnímu soudu pro stanovení kompetencí. (Pozn. čl. 87 písmena k, Ústavy) Tedy, zda prezident má nebo nemá právo zasahovat do návrhu na složení vlády, kterou ministerský předseda navrhuje.

Zdá se, že nic už nemůže být lepší. Konečně tedy Ústavní soud při rozetne. Ovšem pokud bude ochoten se tímto návrhem zabývat. Víme všichni, jak to dopadlo se žalobou skupiny senátorů na amnestii Václava Klause. Ústavní soud se odmítl žalobou zabývat a mnozí jsme přesvědčeni, že to nakonec byla chyba. Nechutná amnestie se stala pomníkem samotného Klause a výsměchem demokratickému právu. To, že se Ústavní soud amnestií Klause odmítl zabývat má ovšem své racionální jádro. Vězni byli dávno propuštěni a tuneláři byli nachystaní na další vlnu žalob, tentokráte opačně, tedy na to, že amnestie je platná a Ústavní soud není oprávněn ji zrušit.

Kompetenční spor (pokud k němu dojde), a kterým sociální demokraté předem vyhrožují, je opět onou perličkou, která českou politickou kulturu mění v nekulturu. Poprvé předseda ČSSD ještě není ani jmenován premiérem a už prezidentu předem vyhrožuje soudem. To opravdu nemá v dějinách žádné demokratické politiky obdobu. Navíc to nahrává Miloši Zemanovi, aby od svého záměru ustoupil, Sobotku nejmenoval a vysvětlil občanům, že se chtěl nechutné žalobě vyhnout a nezavádět do politiky praktiky, které do ní nepatří. Neboť i kdyby Sobotka žalobu podal a Ústavní soud konal co nejrychleji, dříve jak za tři až čtyři měsíce bychom stejně žádný ústavní nález resp. verdikt neměli. A to je ještě optimistický odhad.

Druhým úskalím je skutečnost, že článek 87 Ústavy říká, že Ústavní soud rozhoduje cit: „spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému.“ Státním orgánem je vláda a ta se dle článku 67 Ústavy skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Článek 76 Ústavy pak říká, že vláda jedná ve sboru. Z toho lze snadno dovodit, že předseda vlády není státním orgánem. Tím je jen samotná vláda.

Jak tedy bude předseda vlády, který není státním orgánem podávat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu? Vždyť takovou by musel tento soud odmítnout jako žalobu podanou neoprávněnou osobou. Bude se tedy Sobotka domáhat jako fyzická osoba ústavní stížností, že bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem? Ale panu Sobotkovi se osobně nic neděje a tento paragraf v zákoně o Ústavním soudu (Pozn. § 72) pro řešení kompetencí předsedy vlády rozhodně neslouží.

Poněkud složitější vysvětlování ustanovení a paragrafů má čtenáři usnadnit orientaci v problému. Především mu má předestřít, že vyhrožování žalobami předsedy vlády na prezidenta je směšné a nedůstojné. Navíc právně velmi pochybné. Podstatně lepší by bylo, kdyby sám prezident se včas obrátil na ústavní soud, aby o jeho kompetenci rozhodl. Učinil tak kdysi Václav Havel při sporu o jmenování členů České národní banky a soud rozhodl, že toto právo patří pouze prezidentu. Možná měl Miloš Zeman zvolit podobnou cestu. Na rozdíl od Sobotky, který není státním orgánem, on, jako prezident jím bezpochyby je.

Diskuze o jmenování a nejmenování vlády plní stránky médií již několik týdnů. Je odrazem mizerného stavu politiky, mizerných mezilidských vztahů a přiznejme si i slabých kandidátů na ministerské pozice. Někteří opět vypadají jen na žvanivá nemehla. A to jsme tu už dlouho měli. Jakkoliv se Zeman může ve svých odsudcích některých kandidátů mýlit, diskuze o vládě mezi ním a předsedou vítězné strany by měly mít státnickou úroveň. Dosavadní průběh připomíná spíše trhovectví. Prezident by mohl diskuzi udělat přítrž a to i do budoucna. Stačí se na Ústavní soud obrátit. A včera bylo pozdě.