Zeman se vyzbrojil

Diskuze o tom, zda je či není prezident automat, který má bezmyšlenkovitě podepsat návrhy na jednotlivé ministry, dostala další náboj v podobě memoranda ředitele Ústavu státu a práva Akademie věd Jana Bárty. Ten je názoru, že prezident nejenže může navržené kandidáty odmítnout, neboť tak představuje pojistku proti zneužití pozice navrhovatele, ale podle Bárty si navíc může klást podmínky a spoluurčovat, kteří kandidáti jsou pro danou funkci vhodní. Inu, bude to ještě vřava.

Na celé věci je to pikantní, že je to právě Miloš Zeman, který v minulosti jako premiér nevybral příliš vhodné lidi. Do funkcí prosadil lidi jako byl Stanislav Gross, či Vladimír Špidla, jeho vlastní ministr financí, Ivo Svoboda, skončil ve vězení a pokud se podíváme na současnou vládu, k jejíž jmenování neměl žádné výhrady, tak to je v mnoha případech pohled tristní. Jmenovat ministrem někoho, kdo byl odvolán z funkce pro její zjevné zneužití navíc doprovázené zlodějnou, to chce opravdu politickou otrlost.

Diskuze proto má a bude mít dvě roviny. Ta první se povede v právnické rovině a bude nastolovat argumenty pro a proti pravomocím prezidenta při jmenování vlády. Zastávám názor, že prezident má všechna práva se k navržené vládě vyjádřit a nejmenovat, pokud je názoru, že kandidát je nevhodný. Ovšem stejně tak vážná je druhá rovina. Ta odráží schopnost prezidenta vhodné či nevhodné kandidáty rozeznat. A tady, když už právníci Miloši Zemanovi přisvědčí, je největší slabina úřadujícího prezidenta. Miloš Zeman se až příliš často v politice mýlil. Ostatně sám to knižně přiznal. Proč by se nemohl mýlit i dnes? Proč by jeho hodnocení vhodnosti nemohlo být stejným fatálním omylem?

Odbornost kandidáta pro daný rezort je jistě nepochybně pro nastupujícího ministra (ministryni) nespornou výhodou a jsou rezorty, ve kterých to prostě jinak nejde. Bez příslušného vzdělání by to byla trapnost, kdyby ministryně (ministr) odborné vzdělání neměl. Alespoň ministerstvo spravedlnosti stojí za zmínku. Tvrzení, že ministr neznalý věci bude řídit rezort pomocí poradců evokuje představu, že to nakonec budou řídit poradci sami, bez jakékoliv politické odpovědnosti a bez zákonného mandátu. Tato varianta není povzbudivá. Přesto by vpád „neodborníka“ do některých korupcí doslova prožraných ministerstev mohl být alespoň zpočátku ozdravný. Ministr nespojený s existujícími strukturami korupčně-politického komplexu by mohl být pro Českou republiku přínosem. Pokud by ovšem sám nesklouzl k „temné straně“, užijeme-li populární obrat z filmu Hvězdné války.

Právní postoj prezidenta ke jmenování vlády je proto zdravý a správný. Co ale může vzbuzovat obavy je fakt, že Miloš Zeman zjevně nedisponuje schopností posoudit kandidáty natolik dobře, abychom jeho oprávnění a s ním i prezentované názory mohli akceptovat beze zbytku a bez výhrad. Spíše opačně. Sestavení nové vlády by proto nemělo být odrazem názoru jednoho či dvou mužů, ale mělo by být odrazem potřeb české společnosti. Jde tedy o to, aby duo Sobotka a Zeman přistoupilo k sestavení vlády z tohoto pohledu. A můžeme začít uzavírat sázky, zda jsou toho schopni a zda si výhru nebo prohru vybereme pod vánočním stromečkem. Nic není v české politici tak jisté, jako její nejistota.