Že by někdo byl souzen a odsouzen? V Česku? Inu kdo tomu věří, ať si věří. Politika státní korupce a zlodějny je především dlouhodobou politikou vrcholové moci, od Hradu počínaje a konče pražskou radnicí. Zbouráním jednoho kamínku by se celá prohnilá pyramida mohla zřítit. Není divu, že když se exředitel pražského dopravního podniku Lich o to překvapivě pokusil, byl okamžitě odvolán a moc převzala ta manžerka, která minulému systému napomáhala nejvíce.
Leč Česko není izolovaným světem a mnoho okolních států a i sem tam nějaká ta velmoc se už podivuje nad tím, že Česko spíše připomíná jakousi Barmu či Sýrii, než demokracii. Jenom v totalitách totiž mohou skuteční a prokázaní zloději chodit beztrestně po ulicích, jenom v totalitách si státní ředitelé udělují milionové „zlaté padáky“ (zde) a desítky miliónů korun, jako své platy. Jenom v totalitách si troufnou mafie veřejně vyhrožovat protikorupčním detektivům a jenom v totalitách si soudci soudí bez ohledu na to, co říká zákon nebo platná mezinárodní smlouva.
Námitku, že mnozí darebáci už na ulicích nechodí, je možné přijmout. Ano jeden se skrývá už měsíce kdesi v Chorvatsku, druhý se ukrývá i s celou rodinou u komplice ve Spojených státech na adrese, o které nemá nikdo tušení, další se pokouší přes právnické kanceláře najít takovou, co umí doručit úplatek za zastavení stíhání, jiný si pořídil cizí pas a hledá spásu v nevydávácím protokolu u nového azylového státu. Grázlové se začali bát? A koho?
Inu ono nepotěší, že vyplave a znovu se vyšetřuje takové to Řebíčkovo „odložení“ do archivu, na kterém stát prodělal nepřímo miliardy a přímo na daních 54 miliónů. Když uvážíme, že podnikatelce na Praze 10 provedli během čtyř let každoročně kontroly a pro vyměření daně z rezev museli kontrolující úředníci dokonce porušit nařízení Evropské unie č. 1/2004 (platné i pro Českou republiku ), aby podnikatelku mohli doslova okrást (zde), když čtyři roky nemohli nic nalézt, pak titíž úředníci asi ani netuší, že existuje trestní odpovědnost právnických osob (zákon č. 418/2011 účinný od 1. ledna 2012), a že aktéři kauzy Viamont by mohli být potrestáni za zřejmě úmyslné neplacení daní. Ono se totiž z těch malých živnostníků žádnou státní zlodějnou mnoho nezíská. Už i soudci (tedy někteří) pochopili, že okrádáním živnostníků se na jejich platy nevydělá, když nejhorší státní a komunální zloději rozkrádají stát v miliardách.
Někteří se domnívají, že dokud bude Václav Klaus bránit jím stvořenou „českou demokracii“, mají svobodu za svou trestnou činnost trvale zaručenou. Naivita možné existence věčné říše zla z tohoto uvažování doslova čiší. Nic netrvá věčně. Klausem sepsané a kýmsi vydané politicky ubohé knihy skončí kdesi v archívech a nikdo je nebude číst. Kritická kniha Michala Viewegha „Mráz přichází z Hradu“ by se ale mohla v budoucnu stát předmětem povinné školní literatury. Protože drtivá většina lidí totiž rozeznává, co je, a co není správné. A Václav Klaus je symbolem toho, co není v politice, morálce ani ve státním řízení to správné. To je výhodou času, že nakonec neúprosně určí, kdo do dějin patří a kdo nikoliv.
Pražský Dopravní podnik je tak jen odrazem toho, jaká politika se v něm začala od roku 1996 uplatňovat a jak postupně došlo k devastaci celé společnosti odstartované tzv. Opoziční smlouvou. Protože tam, kde není demokratická kontrola, tam se krade a nakonec už jenom krade. Však je to také na české propadající se a recesní ekonomice velmi dobře vidět. Takhle si ten český kapitalismus ti, co každoročně dne 21. srpna protestovali, asi nepředstavovali. A takových je dnes většina.
