Špotáková přišla v době končícího desetiboje. Rozcvičila se a hodila. Daleko.
Soupeřkám naskočil pot.
Špotáková místo toho, aby odpočívala, si šla zaběhat. Jen tak, vedle výseče, po trávníku, mezi modely mini morrisů, které svážely zpět užité oštěpy.
Němkám zvlhly dlaně a Ruska dostala tik v levém oku. Jejich výkony tomu odpovídaly. Jedna ze soupeřek šokovaná Špotákovou přehlédla opožděného desetibojaře a málem jej při rozběhu napíchla. Hučící publikum jej varovalo dříve, než se z něj stala první olympijská mužská jednohubka.
Pak přišel Bolt a stadion řval.
Pak Bolt zaklekl do bloků a bylo hrobové ticho.
Pak Bolt vyběhl a stadion opět řval.
Bolt byl v oblouku běžecké dráhy a stadion řval ještě více.
Bolt proběhl první cílem a olympijský stadion šílel. Pak si dav všiml, že Špotáková je na řadě a rychle jí vytleskal.
Hodila ten nejdelší hod.
Pak si lehla na zem, stejně jako fotografové v rozběhovém prostoru. To už byla rána i na britského režiséra, který za ní poslal kameramana a pustil její obraz na vteřinu i na hlavní displej. Nonšalantně ležící, pravděpodobná (v té chvíli) olympijská vítězka... to tu ještě nebylo.
Němky vypadaly, že se z toho rozpláčou a Ruska asi snila o březovém háji na Sibiři. Podle toho i házela. Mimo výseč.
Když bylo jasné, že Špotáková je vítězkou, oběhla okolo celého stadionu a pozdravila všechny fanoušky. Místo srdceryvného hysteráčku (jak mnozí vítězové předváděli během celé olympiády) zatančila s kroužící vlajkou nad hlavou a výskokem vítězný tanec. To fakt stálo za to.
