Dobrá zpráva pro nepřátele ODS. Bém neodstoupí

Kdysi všemocný a na předsedu ODS kandidující Pavel Bém nepřipouští, že by složil poslanecký mandát. Jistě, imunita je imunita a proč se ji vzdát v době, kdy jeho prokázané jednání se objevuje ve všech médiích. Bém totiž zapomíná, že Trestní zákoník zná pojmy jako spolupachatel, návodce, organizátor či pomocník a osoby tohoto typu hodnotí stejně jako pachatele. Odposlechy Béma jednoznačně prokazují, čeho se dopustil. Ostatně bývalý předseda ODS Topolánek sám přiznal, že tyto odposlechy znal a poněkud překvapivě žádal novináře, aby se tím zabývali. Proč novináři a proč ne ministr vnitra či spravedlnosti, nebo ještě lépe proč ne orgány činné v trestním řízení, to Topolánek občanům nevysvětlil a tak se nad jeho podivným postupem vznášejí další otazníky.

Kde nejsou otazníky, je jednání Béma. Stejně jako kdysi neodstupující Stanislav Gross téměř potopil svou stranu ČSSD, stejně tak činí dnes Bém. A to je pro jeho spolustraníky dost děsivé. Bezohlednost Béma, který se bojí o svou imunitu (ostatně již jeho kandidatura byla těmito argumenty zdůvodňována), brzy začne strhávat celou ODS do propasti preferencí. Nepřátelé ODS mohou slavit. Pravděpodobnost, že by se Bém dobrovolně poslaneckého mandátu vzdal, je téměř nulová. Potrefená kachna ODS si tak na podzimních volbách vyzkouší, co to znamená mít svého „Grosse“. A to Grossův byteček byl nickou vedle řádění Béma v Praze, na které budou generace Pražanů doplácet. Jednak penězi a jednak stupňující se demoralizací.

Pokud normalizace měla své Biľaky, Jakeše, Hoffmany, Kapky, Fojtíky a další, pak současná politická scéna nám nabízí stejně odpudivý politický materiál jen s tím rozdílem, že ti komunističtí kádři si do svých osobních kapes nenakradli ani setinu toho, co dnešní političtí darebáci.

" Kdo je bez viny, ať po mně hodí kamenem!“ vyzývá zpupně Bém a je jen škoda, že toto rčení není vhodné použít doslova, protože by Béma většina občanů klidně mohla zasypat cihlami a definitivně tohoto politického grázla tak pohřbít.  Naštěstí si většina politiků v ODS uvědomí, že se sami budou muset Béma zbavit, protože ohrožuje jejich politickou budoucnost. Došlo to straníkům v ČSSD, dojde to i těm v ODS. Vždyť kandidát ODS na prezidenta nebo krajského hejtmana by byl předem poražen, pokud by se Bém dále vyhříval v poslanecké lavici. V jeho nevinu už nikdo nikdy neuvěří, a my, co žijeme v Praze, víme dávno své.

Nebezpečím pro ODS je také to, že padající Bém by mohl ze vzteku a pomsty páchat mnoho dalších škod a u slabocha a zbabělce jeho typu (jeho servilita k Janouškovi z odposlechů přímo čiší) je toto jeho možné budoucí chování pro šéfy ODS rizikem. Ale na to měli myslet době, kdy se o nejhorších činech Béma mluvilo a mnozí novináři na ně poukazovali. Kdyby Bém nebyl v Poslanecké sněmovně, mohla ODS jen mávnout rukou nad bývalým špatným členem. To by ale nesměla nemalá část ODS praktikovat princip „jánabráchyismu“, kdy žádná špína není dost veliká na to, aby tento princip zrušila. Samočistící mechanismy fungují jen v demokraciích, a v Česku až poté, co novináři přinesou nezvratné důkazy o tom, že demokracii nemáme a hybatelé české korupční politiky jsou usvědčeni vlastními přiznáními. Tak se nedivme, že vznikají Holešovské výzvy a podobné aktivity. Ozdravný proces současné české vládnoucí politické strany zřejmě nikdy nespustí. ČSSD náhle ke kauze Béma mlčí (jistě ví, s kým Hulínský a Březina spolupracoval) a Klaus jako vždy lže o tom, že odhalování darebáků ohrožuje demokracii.